Další den se přesouváme do přístavu kde se naloďujeme na trajekt směr Pulau Weh, což je nejzápadnější ostrov patřící pod Indonésii. Cesta trvá asi dvě hodiny a po té další půl hodinu taxikem do místa zvaného Ibui, které se stane naším útočištěm na pár dalších dnů. Ubytováváme se v bungalowu v Julia’s resort, jež stojí na kůlech přímo nad mořem. Okamžitě z nás pada stres který jsme měli v KL a užíváme si pohodu a ticho. Místní restaurace ma terasu nad mořem, tak že přímo od stolu pozorujem nepřeberné množství barevných ryb hemžící se na útesu pod námi. Nevydržím čekat na další den a ješte vpodvečer nazouvám ploutve, šnorchl a brýle a vyrážím prozkoumat nejbližší okolí. Jsem příjemně překvapen neboť opravdu přímo od břehu je korálový útes plný života a ryb co jsem před tím ještě neviděl.
Další dny trávíme v tomto malém ráji převážně šnorchlováním na různých místech ostrova a já jsem každý den nadšen, neboť se mi vždy podaří nový „ůlovek“. Korálový útes je bohužel zničen tsunami, tak že je skoro celý mrtvý,ale najdou se místa s ještě žijícími koráli, nicméně na ostatní život v moři tsunami nemělo asi velký vliv, neboť kam se člověk potopí vidí neuvěřitelně pestrý podmořský svět.
Pozorujeme mnoho druhů ryb různých tvarů, velikostí, barev, některé ve větší hloubce světélkují,jiné se pohybují v hjnech vytvářící dojem celku. Jsou zde obří barakudy, murény, ošklivé jedovaté scorpion fish a krásné ale též jedovaté lion fish, rejnoci vznášející se nízko nade dnem, chobotnice, lobstři a Julian měl stěstí a podařilo se mu „srazit se“ s velkou želvou.
Večery pak povětšinou sedíme a popíjíme na terase, místní borci hrajou na kytaru, Julian je učí nové songy a já zkouším rybařit. Kolem půlnoci se pak rozbliká celá hladina a promění se v nebe plné hvězd bo připlouvají jakési světélkující organismy. Je to úžasná podívaná. Jeden den si půjčujeme motorku a vyrážíme podívat se na další místa na ostrově, den zakončujeme na nejzápadnějším cípu ostrova což je zároveň i nejzápadnější bod Indonesie. Od tama zpět nechávám řídít Petru a když nepočítám dvakrát zakončení v příkopě, tak jí to šlo velice dobře a já si užíval strach spolujezdce.
 | |
| noční jaming |
Jeden den ráno jsme se probudili a chystali se hned vyrazit šnorchlovat,ale k našemu zděšení celá zátoka byla plná odpadků, které vysypala na moži nějaká loď a proudy vše zahnali až sem. Byl to žalostný pohled na jinak idilicky vypadající lagunu. Místní nechápali proč nechceme plavat v odpadkách, že prý se pak můžem jenom vysprchovat. Nejdříve jsme se jim snažil vysvětlit že nejde jen o potápění,ae hlavně o ryby který kvůli tomu pochcípaj,ale musel jsem to vzdát, bo to nějak nechápali. Tohle je bohužel téměř všude v Asii hrozný nešvar, jaké koliv odpadky prostě vyhodit na ulici, do lesa, do moře....... myslim, že tady byli stovky let zvyklí vše balit do banánovýho listu, nebo bambusu a pak vše vyhodit,což se krásně rozložilo. Potom přišel plastik,umělá hmota a oni to stále vyhazují jako kdykoli před tím, bohužel se smutným výsledkem. Asi to zabere ještě dlouhý čas než se naučí zacházet s odpadem a přijmou recyklaci apod.
 | |
| bordel z lodi |
Bohužel náš čas se krátí, tak že náš malý tropický ráj po týdnu opouštíme a trajektem se přesouváme zpět na Sumatru do Banda Aceh. Tam se snažíme přebookovat naši letenku ze Singapore,ale je bohužel sobota,tak že nikdo neni na telefonu. Rozhodujeme se přesunout se do Kerinci national park,což je směr východ. Letenky jsou vyprodané, tak volíme cestu autobusem do Medan a pote znovu busem do Pedang a z tama do vesnice která leží přímo pod nejvyšší sopkou Sumatry Mount Kerinci.
FOTO ZDE
FOTO ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat