Kathmandu 6.3.2011

Tři a půl hodiny Bangkok Kahmandu, půl hodinky před přistáním se nám ukazuje Himalay a na obzoru vidíme zasněžený vršek Mount Everestu.  Letiště  v Kathmandu vypadá jak kdyby se za posledních 100 let vůbec nezměnilo. Přízemní zděná hala s jednou směnárnou a imigrační kontrolou.  Víza stojí $100 na osobu a my zjišťujeme že v „příletové hale“ není žádný bankomat. Nedaleko stojící voják mě sděluje že bankomat je venku a že mám prostě projít ven. S batohem na zádech postupně procházím imigračním, celní a pasovou kontrolou kde vždy jen zděluji že jdu do bankomatu. Nechají mne projít bez jediné kontroly pasu či batohu. Před letištěm se na mě vrhne horda taxikářů a přethují se  mě jak psi o kost. Když zjisti že potřebuji jen bankomat tak asi pět mě jich táhne kamsi , kde se kupodivu bankomat ukáže. Ptají se mě kolik že si chci vybrat a snaži se se mnou vecpat do budky s ATM. Nakonec se mi je podaří vytlačit a zavřít za sebou dveře. Chvilku oddychuji a užívám si malé vítězství po svedené „bitvě“ nicméně bohužel bankomat mi odmítá vydat tak velkou sumu a poté odmítá i všechny karty co se do něj snažim nacpat. Schovávám karty a otvírám dveře na které jsou nalepeny obličeje taxikářu stále toužících po kořisti. Nějak se dovtípili že jsem nebyl úspěšný s výběrem peněz a hned mi nabízejí, že mi peníze dají a že pak ve městě jim je vrátím. Odmítám všechny nabídky a probojovávám se pět do haly kam naštěstí nesmí.  Víza nakonec  platíme směsicí Eur a dolarů.
Znovu se vydáváme před letištní halu a snažíme se zdvořile odmítnout po sté nabídky na odvoz do města nebo  ubytování v hotelu, neboť nás má čekat Surya, což je Nepálec, kterého Petře doporučila její kamarádka co už v Nepálu několikrát byla. Trošku jsme s Petrou okolo toho měli diskuzi,bo jsme každý zvyklý na něco jiného a já stále nevěděl proč potřebujeme nějakého průvodce,ale Petra nakonec vyhrála.  Suryu nakonec nacházíme i s jeho synem v davu lidí před letištěm. Nasedáme do taxiku a jedeme do hotelu,ktrý pro nás zamluvil. Proplétáme se drobnými uličkami velkoměsta,všude plno lidí a hlavně prachu,bo je neuvěřitelně sucho. Nakonec končíme v hotelu který stojí ve čtvrti, kde mu Petra v emailu jasně psala že nechceme bydlet a hotel stojí také o dost více než jsme plánovali. Jsme však unaveni a nemáme náladu dnes nic řešit,tak ž zůstáváme a těšíme se na to  jak v teplé sprše smyjeme ze sebe všechen prach. Surya po nás chce hned vědět kdy budem vyráže na trek a počítá s tím že ho vezmeme s sebou jako průvodce. Vyčísluje nám náklady a domlouváme se že myse s Petrou domluvíme a  poté mu dáme vědět co a jak. Následuje další diskuze mezi mnou a Petrou,neboť stále nevidím přínos toho aby jsme platili člověka co s náma 14dní půjde, neboť jdem jen do Anapurna BC který leží něco málo přez 4000m.n.m. a vede k němu krátká a jasná ceste. Počítáme výdaje a stejně zjišťujeme že by to bylo moc drahé a konečně se shodneme že vyrazíme sami.  Po sprše to Suryovi oznamujeme,ale boužel to nechápe a stále nám vysvětluje kdy a kam vyrazíme. Zprvu jsme se snažili šetrně zdělit, že si ho nemůžeme dovolit,ale po té mu to už musím říct zpříma, bo to stale nechápe nebo nechce pochopit. Když mu to dojde vypadá dost naštvaně a je mi ho docela líto, nicméně platíme ho za to že nás vyzvedl na letišti a zabookoval nám hotel. Po té vyrážíme do agentury zapatit permit za vstup do Národního parku, plus za trek, což činí asi $40 na osobu.

Večer pak procházíme uličky přeplněné outdoorovými a etno obchody, nad nimiž je pak nepřeberné množství barů. Po té se ztrácíme ve změti uzkých uliček, neboť jedna vypadá jak druhá a to že jsem si zapamatoval že u Everest shop máme započit doprava se ukázalo jako dětinské, neboť každý druhý obchod s jmenuje Everest něco nebo Anapurna něco. V Kathmandu je dodávka elektřiny pouze pár hodin denně,tak že večer pak všude hučí naftové generátory dodávající elektřinu pro nejzákladnější osvětlení, v naší turistické čtvrti, kdy ostatní části města jsou ponořeny do úplné tmy. Vracíme se do hotelu, kdenefunguje jiné osvětlení než na chodbě,tak že n pokoji zapalujeme svíčku a sprchujeme se v ledově studené vodě. Před usnutím si říkám,že hotel je sice na místě na kterém jsme nechtěli,nemá elektřinu,teplou vodu,ale na druhou stranu zase stojí víc než jsme plánovali, tak že si nemáme na co stěžovat.

Další den trávíme nákupy věcí co nám chybí a navštěvujeme Opičí chrám Swayambhu, což je stupa na kopci kousek od centra města,ze které e výhled nejen na Kathmandů ale hlavně na zasněžené vrcholky hor schovávající se za prašnou clonou na obzoru. Swayambhu je krásné místo pro relax a pozorování místních co se přišli pomodlit. U stupy se dá se mnou do řeči Kalsang Lama a domlouváme se na tom že se mu případně ozveme a pomůžeme s výukou angličtiny. Večer pak balíme a připravujeme se na přesun do Pokhara z kama budem vyrážet na náš trek.

Swayambhu

Vstáváme a přesouváme se na místo odkud odjíždí náš autobus, tak zjišťujeme že Petra si přenastavila špatně hodiny na mobilu,tak že místo o půl sedmé jsme dorazili o půl šesté. Nevadí, raděj brzy nežli pozdě. Posléze zjišťujeme že společnost s kterou jsme měli jet dnes žadný auttobus nevypraví,ale naštěstí můžeme jet s někým jiným. Vyrážíme po rozbité silnici a klesáme prudkými serpentýnami hluboko do údolí, kde pokračujeme po silnici kterou zde nazývají Highway,což má ale totálně jiný význam než u nás,neboť Brněnskopražská panelka je oproti tomu hladká jako zrcadlo a zde máte pocit,že celou cestu pracujete se zbíječkou. Nicméně po šesti hodinách drkotání se a pozorování okolní krajiny nebo před náme sedících a zvracejících domorodců se úspěšně dostáváe do Pokhary.

Tam nás na rašném autobusovém nádraží vyzvedávají z hotelu co pro nás ještě Surya zamluvil a po check in smyváme ze sebe prach opět v ledové sprše. Večer pak probíhá v hotele nějaká oslava kdy duní indická hudba,tak že se nám nedaří usnout, nicméně v jedenáct večer vypadává kompletně proud a je ticho...alespoň co se hudby týče. V pět ráno mě ještě budí někdo kdo urputně zvrací asi půl hodiny někde pře naším pokojem,ale nemám dostatek kuráže se jít podívat ven. Po té upadám naštěsti znovu do spánku a budíme se až kolem deváte hodiny. 

FOTO zde