Další den rán zastavujeme autobus a přesouváme se do nejbližšího městečka Sungai Penu,za účelem přebookování naši letenky do Kathmandu. Cesta vede skrz čajové plantáže, rýžová pole, zkrz malebné vesničky kde domorodci suší na silnici rýži nebo kůru ze skořicovníku (nemám potuchy jak se správně jmenuje strom jehož kůru známe jak skořici) nebo se snaži prodat na trhu cokoli se jim podařilo vypěstovat.
Ve městě samotném jsme neobjevili žádné guest house,ale pouze čtyři hotely, z nichž dva byli levné ale po shlédnutí pokojů ,které bych se otálel použít i jako stáj, se rozhodujeme vzít dražší hotel. O sprše si i přez to můžeme nechat jen zdát,neboť ta je dostupná pouze v exclusive suit,tak že jsme opět odkázáni na jímku s vodou a umělohmotný kbelíček na polévání.
 | |
| naše nadstandartní koupelna |
Vyrážíme shánět místo od kud lze volat do zahraničí, což je jen jedna kancelař ve městě, kde pochopitelně nikdo nemluví ani slovo anglicky. Pokouším se borcovi co tam pracuje vysvětlit že potřebuju aby mi zjistil číslo na Singapore airways,což po deseti minutách pochopí a zmizí. Po půlhodině čekání už nemám trpělivost a přez jejich počítač číslo během 20vteřin zjistim. V tu chvíli přichází ten chlapík a říká mi že volal na informace,ale že je tam obsazeno. Poděkoval jsem mu s tím že už číslo mám a přez telefon jsme si přesunuli odlet ze Singapore o týden.
Další den trávíme ve městě a dospáváním,po té se rozhodnem zajít k holičovi protož se mi nechce čekat až ostříhají Petru, rozhodnu se,že se nechám také ostříhat a hlvně oholit. Chlapík co se mne ujme vypadá, že má dosti na spěch a během řminut jsem ostříhanej a přichází na řdu holení. Nejdřív mě veme strojkem a to dost hrubě,než se ale zmůžu na odpor tak už mě holí žiletkou.Dost to bolí a co chvilku mě řízne, když už mi to připadá moc, bo takhle bych asi brzo vykrvácel, řekne hotovo a odejde. Podívám se do zrcadla a vidím zakrvácený obličej ze kterého v místech kde neteče krev trčí fousy. Rozčilen k nepříčetnosti hledám toho chlapíka a pak křičim na nějakou nebohou dívčinu, co se přiznala že umí anglicky. Ptám se jí kde je ten chlap a že jsem myslel že jsem u holiče a ne u řezníka. Chudák je celá vyplašená bo já jsem opravdu naštvaný a ona to z části odnáší,nakoc z ní vypadne že týpek říka že nemusím platit. To mě trošku rozesměje a zároveň ještě víc naštve bo pochopitelně jsem mu zaplatit nechtěl,ale takhle mi to s jeho souhlasem nepřináší žani trochu satisfakce. Opouštím tedy tento jateční salon a jdu k Petře, kterou stříhá ženská,respektive chla předělaný na ženskou a nechám se tam trošku očistit od krve a poté dokončit co řezník započal. Vracíme se do hotelu a tam ještě jednou Petra desinfikuje celou mojí fasádu a já jen doufám že tu žiletku před tim nepoužil na podřezání ještě někoho jiného. Večer vyrážíme opět do města a na každé, kroku musíme odpovídat na pozdrav a vyfotit se s spoustou lidií, většinou středoškolských studentek, které z toho mají obrovskou upřímnou radost a když se ptáme co sim všichni dělají ,tak nám je vysvětleno že hodně z nich si to vytiskne jako plakát a pak se chlubí okolí. Legrační to představa, nicméně je hezké když někomu uděláte takovou radost prostě jenom tím že jste. Večer ještě ve „sprše“ zabíjím poměrně tučnou pijavici a po té už uléháme ke spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat