Po dnech strávených v Chiang Mai opět podstupujeme desetihodinovou jízdu do Bangkok. N autobusáku se pochopitelně každý dopravce snaží ulovit co nejvíce klientů, tak že funguje nejen cenová politika,ale i lákání na spostu "výhod" pokud pojedeme tou jeho společností. Nás zajímal pouze čas odjezdu, tak že jsme si koupili lístky na první možný bus. Slečna u okénka se nám neustále snažila něco vysvětlit. Po chvilce co jsme věnovli tomu, naladit se na její "vlnu angličtiny" jsme pochopili, že se nám snaží říct jak dobře jsme udělali, protože v jejich autobusu budeme mít masáž. Pochopitelně jsme byli dost zvědaví co to znamená a já jsem měl i svoji představu jak by to mohlo vypadat (respektive jak by masérka mohla vypadat) ale realita se samozřejmě dosti rozcházela s mojima představama. Z mé očekávané masérky se vyklubala masážní sedačka a z vlastní masáže prapodivné vybrování v opěradle. To jsem byl ještě ten "šťastnější" neboť Petře ani nevibrovala. Cestu jsem jako obvykle strávil nekonečně mnoha pokusy najít nějakou polohu vhodnou ke spaní,což jsem nakonec vzdal a obratil mou snahu v hledání pozice ve které bych vydržel alespoň dvacet minut bez toho aniž bych měl pocit že se mi odkrvuje celé tělo, že si vyklubuju některou končetinu,popřípadně se pokoušim narvat nohy přez uličku k tamsedícímu. Nicméně tuto cestu jsme byli ušetřeni od poslechu thajského popu a v televizi jsem si postupně krátil cestu sledováním několika amerických filmů,pochopitelně nadabovaných do Thajštiny (což je samo osobě dost legrační záležitost), které ukončili vždy zhruba 20minut před koncem. Tak že mám teď do zásoby pár akčních filmů u kterých musím někdy dokoukat konce.
Žádné komentáře:
Okomentovat