Ráno poslední pohled z lodi na vzdalující se skály,pláž ....a pak přesun do Krabi na autobusové nádraži odkud nám jede aotobus do Satun. Kupujeme si listky a je mi divné, že nemáme žádná čísla sedadel, nic méně borec mi to v thajštině vysvětluje, z čehož tak nějak vyrozumívám,že se nemám zbytečně vyptávat a mám být rád že vůbec nějaké lístky mám. Autobus dorazil v limitu 45minutového zpoždění a já jsem jen upřímně politoval pár domorodců, neboť to vypadalo že se je snaží narvat s našima batohama do zavazadlového prostoru. Vylezem po schodech nahoru du autobusu a at koukám jak koukám tak autobus je plně obsazen včetně uličky,která je ucpaná dalšími cestujícími. Pomalu mi dochází že těch pár místňáku nacpných v kufru nemusim litovat, neboť jim budeme dělat společnost. Zavřeli se dveře a my jsme se snažili co nejlépe uvelebit mezi batohama vedle několika muslimských téměř bezzubých stařenek. Ty se neustále pochechtávali neboť jim přišlo děsně legrační že se musim krčit a neustále se mlátim hlavou do stropu. Petře se nějak podařilo uvelebit se mezi batohami a usnout.
 | |
| komfort zavazadlového prostoru-i tak to jde |
Bohužel po hodině zběsilé jízdy ji raděj budím,neboť vedle posedávající babku přešel humor a začala si zprvu jemně uplivávat do igelitky s nákupem,což chvilku na to přešlo ve zvracení a poté v nekontrolované blití. Už před tim se tam zrovna nejlépe nedýchalo ovšem po tomto „predstavení“ byli zbytky vduchu dost hutné. Babča vypadala že to neustojí,tak sem je v mezi zvracecí pauze dal něco na uklidnění žaludku, což kupodivu zabralo a ingelitka k naší spokojenosti nepřetekla. Naštěstí jak je dobrým zvykem autobus za chvilku poté píchnul ,tak že jsme byli vypuštěni z naší kobky na čerstvý vzduch. Oprava kola zabírá asi hodinku a v té době se značná část cestujících někam vytratí, tak že prozíravě zabíráme dvě sedačky a užíváme si zbytek cesty v nově nabytém komfortu.
Po příjezdu do Satun a plahočení se po všech možných čertech zjišťujeme že hranice je dneska už zavřená a krom toho tam stejně už nic nejede, tak že nám nezbývá nic jiného než si njít nocleh a vyrazit až další den s tím,že moje víza budou již propadlá. Ubytováváme se v ještě neotevřeném guest house kter ý vlastní chlapík co dlouho ži a lezl na Ton Sai. | |
| www.angyeesguesthouse.com |
Žádné komentáře:
Okomentovat