Další dva dny trávíme v George town a okolí. George town byl do UNESCOa zařazen, neboť na malém prostoru fungují zcela poklidně ve vzájemném souznění křesťani,muslimové, hinduisti a taoisti. To v praxi znmená že ráno vás budí muezzin svolávající k modlidbě z mešity,o pár desítek metrů dál se plní kostel k křesťanské bohoslužbě a a ním v čínském chrámu zapalují očistné ohně vonné tyčinky. Přez den pak lze ochutnat z nepřeberné nabídky jídel snad ze všech asijských zemích a já přez počáteční nedůvěru téměř veškeré jídlo za dobu co jsme zůstali konzuuji v indické restauraci. Kombinace rýře,kari, kuřete, různých druhů zelenin to vše zalité delikatésním kořeněným masala čajem uspokojuje dosyta mé chuťové buňky. Návtěva ndické čtvrti zcela odpovídá mým představám o indii, které jsem si utvořil z historek od Adélky. Přímo ve středu čtvrti je křižovatka kde na každém jejím rohu stojí obchod z hudbou a každý má na ulici vystrčené obří repráky ze kterých bez ustání hřmí indický pop, pochopitelně z každého obchodu jiná písnička. Na chodnících se povalují spící indové, z statních obchodů se šíří dým z vonných tyčinek a všude proudí dav lidí jenž vypadá jak jedno velké pestrobarevné sarí.
 | |
| večeře v indickém stylu |
Další den po ránu potkáváme němce se kterými jsme se seznámili na Ton Sai a zbytek času trávíme tak nějak dohromady. Je neuvěřitelné vedro, které vysává z člověka veškerou energii. Na druhý den volíme výlet k vodopádu ,kam se několik hodin plahočíme přez hory busem a ze kterého se vyklube dost zaneřáděný minvodopád,který však místní velmi chválí. Nechce se nám čekat na autobus, tak zpět stopujeme a vše vychází perfektně neboť se přižene tropický liják,ale to už jsme zpět v guest house.
Fotky zde
Fotky zde
Žádné komentáře:
Okomentovat