Konečně v Thajsku

Po té co se nam podařilo sejít se za imigrační kontrolou a vyzvednout si naše batohy jsme dvě hodiny boudili po letišti s cilem najít nejlepší možné spojení do Chiang Mai.Letnky vycházeli dost draho když nám započetli i váhu našich batohů,tak že jediná možná alternativa bylo nočním busem,neboť spací vlaky byli beznadějně vyprodané.
V informacích o hromadné autobusové dopravě nam sdělili, že na nádraží se dostaneme jedině taxikem. Jelikož jsem v thajsku už dlouho nebyl tak jsem úplně zapoměl ak to tam chodí,ale hned ě vrátili do relity. S díky jsme odmítli nabízené a značně předražené taxi a po dalších 15 minutách vyptávání a odmítání taxi jsme dostali info jak se pohodlně dopravit "MHD" až na autobusák. Jak člověk vypadne z letistě,tak jako by se všichni lidi proměnili v nejlepčejší kamarady, všichni nám ochotně radí, zvou nás ochutnt jídlo co si objednali a všichni se usmívají. Na nádraží nás čeká pozitivní informace, že bus nám odjíždí a hodinu a mají volná místa. Času využíváme na ochutnávku prvních thajských dobrot a nákupu trochy jídla na cestu.
Nikdy se nepřestanu divit jak může veřejná doprava vypadat. Naše zhruba desetihodinová jízda na sever do Chiang Mai nás stála v přepočtu necelých 400 Kč,ale zato jsme cestovali v buse se spoustou místa na nohy, obdrželi jsme nejen přikrývky a vodu, ale postuně i večeři v podobě velice chutne rýže s masem, broskvovým džusem (ten byl bohužel podle thajského zvyku ochucen solí), chilli oříšky a kousek dortu,nebo bábovky jako zákusek + ochucené mléko (bohužel klasicky dost přeslazené). Jako stawardku jsme měli thajku,kterou jsem shledal velice krásnou, tedy až do doby kdy promluvila a celá má přdstava o kráse se rozplynule ve zjištění že krásna thajka je ve skutečnosti chlap.
Standartní zábavou v thajských dálkových busech je sledování televize , ve které běží jen tři druhy pořadů, akční filmy kde se pokud možno bez přestání střílí, zábavné pořady proti kterým byly naše televizní estrády velice vyspělou a vkusnou zábavou a ve kterých by i Jirka Paroubek působil jako inteligentní bavič a vše to vrcholí thajskými hudebnimi stanicemi, na kterých bez ustání běží thajský melodramatický pop, kdy jeden song a videoklip střídá jiný, pro nás neznalce bez rodílu melodie,příběhu a a člověk má po pár hodinách snahu se rouhat, tak že by snad uvítal jakoukoli změnu hudby, i kdyby to měl být Michal David (ne to ne tolik jsme toho ještě autobusy nenajezdili).

ranní čekání

O pulnoci jsme si připila vodou z PET lahví a znovu upadli do polospánku. Ve čtyři ráno drážíme do Chiang Mai bereme si taxi do města kde vzystupujeme v centru, bo pochopitelně jako zkušený cestovatel jsem si nevitiskl adresu guest house, který jsme si zabookovali. Kvůli avizovanému internetovému připojeni si objednávame kávu v místnim Mc'Donalds a az po te zjištujeme že se pochopitelně žádne WI-FI nekoná. Petra naštestí objeví v nedalekém hotelu počítač a tak uspěšně vvyhledáme naší  adresu a skrz moře odpadků, co tu zbyli po sivestrovské oslavě,se "brodíme" k našemu ubytování. Guest house je pochopitelně zamčen a telefon nikdo nebere,tak že totálně vyčerpani po 12 hodinách letu a 10 hodinách v buse, sedíme na batohách a čekáme až se někdo probere. V šest hodin rano vše dobře dopadlo a dostali jsme se dovnitř, i když nám oznámili že náš pokoj  se uvolní až v poledne. Nicméně dostali jsme čerstvou kávu,studenou vodu a možnost se prospat v hale na pohovkách. Pozdějí vyrážíme do města nasnídat se na mé oblíbené místo, kde s radostí zjišťuji že tam stále prodává ta stejná thajka jako posledně a polívka s prasečími kostmi,bambusovými výhonky a kyselím zelím chutná opět báječně. Po navratu už máme připravený pokoj kam nám nastěhovali i naše batohy a s hrdostí nám ukázali že máme i DVD a televizi. Při predstavě sledováni televeze a to ke všemu ješte tady nějaké jejich pořady jsem se vduchu usmál. Nicméně co mě příjemně překvapilo byla lednička na pokoji, což se nám minule nepoštěstilo za celou dobu.
Večer jsme pak ješte navštivili Saturday market,ale nebyla nálda ani síla na nejaké nákupy, tak že jsme pojedli opět pár dobrot a vyrazili zpet do našeho Bed&Terrace, kde jsme upadli konečně do zaslouženého "komatu"