Dalších pár dní trávíme v Chiang Mai, obejdeme všechny místní markety,ale moc toho nekupujeme, ne že by nebylo co,alepřece jenom máme před sebou ještě několik měsíců na cestách a naše batohy nejsou nafukovací (naštěstí,bo už teď každý se dvěma batohama......). pořídíme nějaké chybějící věci a havně si užíváme thajské kuchyně ve všech podobách. Já obvykle snídám moji nejoblíbenější polévku s nudlemi, prasečími kostmi, bambusovými výhonky,kysaným zelím, která je pochopitelně ďábelsky okořeněna.Na první pohled to zrovna nevypadá vábně ale chuť je naprosto úžasná (Petra má sice poněkud jiný názor......). Ke všemu si mě tam rychle zapamatovali, takže když jsem dorazil podruhé tak už se mě jen zeptali : "same,same" ja jim odpověděl :"same,same" a rázem byla dvojiá porce na stole.
Mezi největší mňamky patří pochopitelně všem známý "papay salad" který se prodává v ruzných obměnách ale nejlepčejši je s krevetamy a kraby. První salát co jsme si dávali jsem obědnával já a jelikož máme s Petrou oba rádi ostré,tak jsem místo 10 čerstvích chilli papricek (což je standartní dávka pro jenoho thajce,nicméně v tomto dávkování už lehce dochází k samovznícení) nechal nadrtit pouze poloviční množství a výsledkem bylo že jsem skoro celý salát musel sníst sám,neboť pro Petru to byo trošku moc. (prostě same,same but different) Já jsem se pochopitelně celou dobu tvářil, že je to vpohodě,ale když jsem se na moment osamostatnil, tak jsem do sebe nenápadně hodil jednoho CHANGa,což je lahodné thajské pivo.
Jeden den jsme strávili výletem do místních hor na pronajaté motorce, tak že jsem si měl dost času užít thajské silniční dopravy. Je to v evropě neopakovatelný zážitek a stále nemohu pochopit jak to celé funguje bez zjevných pravidel, kdy do křižovatky všichni vjíždí ze všech stran naráz a nějakým mě neznámím systémem se vzájemně propletou a projedou bez nejmenší nehody tam kam potřebují.A to vše v hustotě provozu pražské magistráli o statním svátku.
Mezi čas mezi výlety do okolí, cpaní se místníma dobrotama a prohlídkou nezčetných chrámů musíme pochopitelně využít nabídky místních masáží. Posupně se necháme párkrát namasírovat od hlavy až k patě a já si stále dodávám odvahu na thajskou masáž,ale jelikož záda stale tak nějak stavkují,tak jsem jsem ji zatim ještě nenšel dostatek.
Všichni thajci co jsme prozatí potkali jsou neuvěřitelně milí snaží se všemožně pomoci,ale bohužel mnohdy vše troskotá na naší totální ignoraci thajštiny, tak že pokud neovládaji angličtinu tak to bývá velice veselé.
Je hrozně hezke sledovat místňáky chodící do místních WATů se pomodit,nebo jen zrelaxovat.Čiší z toho tak nějak upřímnost a lehkost kterou se mi prozatím nikdy nepodařilo najít v naší "rádoby křesťanské" evropě. Tady budhismen tak nějakvšeobecbě a celodeně žijí a je to na nich vidět a nespočívá to v tom,že jsem pokřtěn,tak jsem křesťan,ale žiju jak to největší prase......
Chiang Mai je rozhodně místo,které stojí za návštevu,neboť krom výhodné polohy pro výlety do okolí,ať už je to GOLDEN TRIANGLE,nebo vesnice horských kmenů, nabízí hodně sportovního vyžití od kol,přes rafting,lezení, jeskyňaření až po oblíbené výlety na slonech,návštěvu Tiger Kingdom nebo Jungle Flight.
Nicméně jelikož mám zaím jen patnáctidení víza a čeká mě pravděpodobně dalši bitva místníma úředníkama o prodloužení,tak se dnes večer pokusíme chytit někjaký bus zpět do Bangkok a pak dale do Kanchanaburi, což je město kde se nachází legendarní "most přez řku Kwai"
Fotky z Chiang Mai zde :
http://picasaweb.google.com/jeckill78/2011010105ChiangMai?authkey=Gv1sRgCPXpvar3hOraYQ#slideshow/5558625068705210850
Žádné komentáře:
Okomentovat